JAPONSKO 2007
Úvodníček
Začínalo jaro, kočky se mrouskaly jako obvykle už asi patý měsíc a já začínal přemýšlet nad letošní dovolenou.
Vzhledem k tomu,
že už to byly skoro dva roky, kdy jsme byly na opravdu zajímavé dovolené (Čína), cítil jsem nutkavou potřebu vypadnout někam opravdu daleko. Osobně jsem měl dva favority - Chille a Japonsko. Zvažoval jsem všechna pro a proti a nakonec jsme s Peťou vybrali, zvláště kvůli finační dostupnosti letenek, Japonsko.
Nakonec jsme zvolili let s Austrian Airlines přes Vídeň. Dvě letenky nás vyšly celkem na 13.500 Kč... :) Nemožné? Omyl, lze to, musíte jen pracovat v CK a snažit se ;)
Během následujících asi 8 měsíců jsme začali utahovat opasky, neboť dle našich předběžných propočtů by měly činit náklady pro 2 lidi kolem 100.000 Kč. Informace jsme čerpaly tentokrát ne z Lonely Planet ale Rough Guides, z internetu, zvláště pak z:
http://japonsko.mihalicek.net
http://www.jnto.go.jp/eng/
www.japanican.com
...a spousta dalších
Nejsložítější na celém plánování byla volba cesty - kam a na jak dlouho. Osobně jsem se chtěl velmi podívat na Hokaido, ale vzhledem k termínu dovolené: 16.10.-3.11. jsme nakonec zvolili cestu z Tokya na jih v obavách, že na severu nebude počasí cestovaní zrovna nakloněné (... ale stejně se tam někdy podíváme).
Plán cesty tedy nakonec dopadl takto:
16.10. Praha - Vídeň - Tokyo
17.10. - 20.10. Tokyo + Nikko + Fuji
21.10. - 23.10. Kyoto
24.10. - 26.10. Osaka + Nara
27.10. - 28.10. Hiroshima + Miyajima
29.10. - 30.10. Takachiho
31.10. - 1.11. Beppu
2.11. Tokyo
3.11. návrat domů
Ubytování jsme si zarezervovali předem na http://www.itcj.jp a několikrát přímo na rezervačních stránkách jednotlivých hotelů.
Pro rezervaci bylo vždy nutné vložit/sdělit číslo platební karty. Nákonec ale nebyl žádný problém, ať už se jednalo o Ryokan nebo hotel, vždy byly na recepci o našem příjezdu informování.
V Tokyu jsme byli ubytovaní v hotelu EDOYA
Kyoto: ryokan Yuhara
Osaka: hotel Kinki
Hiroshima: hotel FLEX
Takachiho: ryokan Senju
Beppu: Minshuku Kokage
Náklady na pobyt (stravování, ubytování a pod.) v Japonsku nejsou o moc vyšší, než za srovnatelný pobyt jinde v Evropě (ceny za jídlo jsou např. velmi podobné jaky ty v Praze, např. "normalní" oběd, mezi 80-100 Kč). Vyšší náklady ale čekejte u cestování. My jsme zvolili tedy snad jediné možné řešení pro nemilionáře, a to Japan Rail Pass. Ten (resp. poukaz na Rail Pass - Exchange Order) jsme kupovali na 21 denní za 57.700 Yen/os. (kurz asi 17 Kč/100 Yen) přes rakouský JALPAK. Výhodnou je, že cena (v EUR) je opravdu přepočítávána aktuálním kurzem a ne nějakým nesmyslným jako to u nás dělá např. Net Travel Service, resp. bez jakéhokoliv navýšení. Pro někoho, ale může být zakoupení JRP v ČR jednodušší, neboť např. u JALPAKu, je potřeba platit na zahraniční bank. účet a poplatek za zaslání mimo Rakousko je 25 EUR (po AT jen 3 EUR) , pro nás to ale bylo výhodnější neboť v Rakousku máme kontakt.
Použítí JRP je velice jednoduché, při vstupu na nádraží nebo nástupiště jej stačí ukázat ostraze-obsluze, která má stanoviště vždy na jedné straně vstupu (turniketů), i v případě, že máte rezervaci nemusíte lístek nikam "vhazovat", stačí jen "Show & Go" :). Rezervace místa je opět velmi jednoduchá záležitost (nikdy jsme neměli problém se domluvit anglicky). Pokud jedete delší trasu mohlo by se Vám stát, že budete stát. Ač jezdí shinkanseny (ale i zrychlené vlaky- rapid) v neuveřitelných intervalech a to v dobrém slova smyslu, cestuje vlaky zároveň neuvěřitelné množství lidí. Orientace na nádražích je opět poměrně velmi jednoduchá, vše je v latince a velmi dobře popsané. Pokud náhodou nemáte rezervaci, mají shinkanseny vždy několik vozů bez rezervace, opět vše popsáno na světelných tabulích. Japonskou přesnost si okusíte hned na nástupišti. Vlak resp. každý vůz zastaví na předem daném místě. Opět stačí sledovat jak světelné tabule, tak i cedulky a nápisy např. na sloupech a na zemi, kde je uveden typ vlaku (např. Hikari, Kodama, Nozomi - tím s JRP ale cestovat nelze) a číslo vozu, které na uvedeném místě zastaví.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
kontakt: info zavináč chillichillicat.cz / ICQ: 288 739 837 / www.chillichillicat.cz
Kolem 6 hod. ráno odjíždíme na letiště, abychom v 8:40 odletěli malým vrtulovým "vznášedlem" do Vídně. Odbavení, pasovka vše OK, až na to, že nám den před odletem změnili seating na dálkovém letu, který jsem si rezervoval už několik měsíců předem. Snažil jsem se to vyřešit jak v Praze tak i ve Vídni, ale bez úspěchu... Na naše místo se pohodlně usadili Japonci. Naštěstí jsme ale nedostali např. místa v prostřední řadě, uprostřed čtyřky, ale místo naší původně blokované dvojky na konci letadla, jen na kraji trojky, alespoň že jsme spolu. Samotný dálkový let byl bezproblémový, dostatek vody, jídla i zábavy - každý cestujicí má k dispozici malý asi 15 cm lcd display s poměrně čerstvými filmovými novinkami.
17.10. ráno, asi po 12 hodinách letu přistáváme. Narita nás vítá sice zataženou oblohou, ale je bez deště, poměrně vysoká vlhkost a teplo (řekl bych tak 22 C). Narita je ohromné letiště, ale orientace je naprosto bezproblémová, veškeré nápisy jsou jak ve znacích tak i v latince, no nakonec stačí jít s davem, ten má také namířeno ven.
Po nezbytné kontrole - naštěstí ještě bez otisků prstů a vzorků ledvin. Po vyzvednutí batohů, jdeme hledat Japan Rail Pass Exchange Office. Jeden z nich se nachází v 1. terminálu, ve spodní části. samotná výměna proběhla behem pár minut, stačí předložit cest. pas, Exchange Order a vyplnit formulář (případně je možné si jej stáhnout předem zde.). Rovnou můžete požádat o rezervaci místa na příští vlak. Do Tokya odjiždíme s Narita Expres, cesta trvá 60 min (rapid train trva asi 90 min), intervaly jsou vetšinou 20 min. Lze použít i rychlejší, soukromou železnici, ale na ní není Rail Pass platný. Po hodině cesty přijiždíme na centrální Tokyo Station a přesedáme na Yamanote JR Line. Po několika dnech strávených v Tokyu oceňujeme štěstí, že bydlíme v hotelu poblíž této trasy. Díky ní je totiž možné se dostat v Tokyu prakticky kamkoliv nebo se alespoň maximálně přiblížit, obepíná totiž dokola celé širší centrum Tokya.
Náš hotýlek EDOYA se měl nalézat mezi čtvrtí Ueno a Akihabara a jak jsme se mohli přesvědčit, ležel pokaždé někde jinde. Toyko je město klamu, jiné je ráno, odpoledne a zvláště jiné je po setmění. Check-In bez problému, pokoje jsou čisté, hluk žádný.
Odpoledne vyrážíme do parků v Ueno a poté k císařskému paláci, který měl však otevřeno jen asi do 16 hod., takže pouze zběžná prohlídka hradeb... Únava po časovém posunu je tak velká, že se vracíme zpět do hotelu a jdem alespoň na chvilku spát. Probouzíme se už za tmy a vyřážíme do electric town - Akahibary. Neony a tuny lidí, prostě Hong Kong, snad jen s jednou výjimkou - Pachinko a několikapatrové budovy plné komiksů s Hentai tématikou. Věk "čtenářů" je různý, typuji tak 15 - 45 let... Po důkladné elektrické masáži se vracíme zpět do hotelů a skáčeme "do futonu".
Asi po 6. hodinách spánku (kolem 5 hodiny ranní) vyrážíme do Tsukiji - na tokyjský rybí trh, jedno z míst, které jsem opravdu chtěl vidět a to co jsem viděli je neuvěřitelné. Stovky druhů ryb, neryb, řas, všemožných vodních živočichů a tuny tuňáků. Nepopsatelný zážitek.
Asi po 3 hodinách strávených na trhu se vracíme zpět do hotelu, neboť únava je silnější než naše chatrná těla... Po probuzení, v poledne, vyrážíme do císařského paláce... jediné kam se ale dá podívat jsou císařské zahrady, které ale nejsou nic moc a vetšina historických budov je zabedněná, ty které ne, jsou většinou toalety nebo občerstvení... Celkové dojmy - trochu zklamání. Pak vyrážíme do parazitologického muzea nedaleko stanice Meguro a večer na Tokyo Tower - noční Tokyo = úchvatné.
Poznatky za 2 dny:
- pečivo je slano-sladký (jako v Číně) a pokud se něco skrývá uvnitř (což je skoro vždy), tak je to většinou marmeláda z přeslazených fazolí
- všude jsou dráty
- nikde nejsou odpadkové koše
- chceteli přejít po přechodu kde je semafor, vemte si dovolenou
- všichni se klaní a neustále děkují. Děláme to samé, ale bohužel tím docílíme pouze to, že se "zacyklíme". Japonci to opakují tak dlouho, dokud nad vámi nevyhrají...
- 90% japonek nosí sukně, mají super make-up, jdou s dobou, vypadají jako z reklamy (od pasu nahoru), nosí podpatky, mají nohy do X a často i v kombinaci s O, většina má alespoň jednu špičku chodila vyvrácenou dovnitř
- všichni čtou komiksy - anime a často i hentai (bez problému na veřejnosti)
- všichni surfují na svých mobilech po netu (pokud nečtou komiksy)
- na kole se jezdí zásadně po chodníku a zvláště pokud chodník nedostačuje počtu lidí, kteří se po něm pohybují chůzí
- miluju Japonsko
Dnes nás čeká výlet do Nikko. Bohužel nám nepřeje počasí a prší... Jedeme jako vždy vlakem, nejdříve shinkansenem a pak místním courákem. Cesta z nádraží k chrámům je poměrně dlouhá, ale doporučuji ji absolvovat pěšky (lze jet autobusem), cestou je spousta zajímavých obchůdků s tradiční keramikou, řezbařskými výrobky apod. Nás zvlaště zaujala malá galerie, kde mladý japonec maloval nádherné draky vodovými barvami nějakou tradiční technikou - celé tělo draka maluje jedním tahem, a jelikož oba draky milujeme, jednoho jsme si odvezli domů (3000 Y).
Nikko je starobylý budhisitcký chrámový komplex, který rozhodně doporučuji navštívit - za jakéhokoliv počasí.
Večer opět Akihabara - musíme se přeci připravit na velké nákupy anime figurek až se budeme vracet zpět domů :)
Dněšním hlavním cílem je Yokohama. Opět díky štěstí nasedáme na naší domovské stanici Okachimachi na line, která jede přímo až do Yokohamy.
Vystupujeme na Sakuragi-cho a míříme k přístavu, cestou potkáváme zábavní park s velým ruským kolem, které jsme viděli v noci z Tokyo Tower. My však nasedáme na horskou dráhu. Jedeme sami, hnedka v první řadě, super rozjezd na začátek dne.
Z Yokohamy se vracíme do Tokya do čtvrti Harajuku na Takeshita-dori (vyhlášená ulička zlaté tokyjské mládeže), pak do obchodního domu Kiddyland (5 pater plných hraček, včetně českého Krtečka). Cestou se zastavujeme v obchodě mobilního operátora, kde probíhá natáčení vystoupení mladé zpěvačky pro místní mutaci MTV. Pak směřujeme do čtvrti Shibuya se superobří křižovatkou se superobřím davem a superobří obrazovkou, která nad tím vším dominuje.
Odjíždíme z Tokya a míříme do Kyota, cestou si však děláme zastávku u Fuji abysme udělali alespoň pár fotografií.
Do Kyota přijíždíme navečer a ubytováváme se ryokanu Yuhara, který je asi deset minut chůze od hlavního nádraží. Jako bezvadný orientační bod slouží Kyoto Tower, která není tak velká jako ta tokyjská, ale je neméně hezká.
Majitelé ryokanu jsou velmi stará paní a jeji syn, který je tak trochu zvláštní.. něco jako hloupě praštěnej. Oba mluví bezvadně japonskoanglicky, tzn. že r nezní jako r. Dle místní výzdoby (několika ocenění a výstřižků z novin - nejen japonských - je vidět že má tento ryokan velmi dlouho tradici. Vyrážíme na večeři a večer koukáme na Collateral v japonštině, zábava :)
Na dnešní den jsme se fakt těšili, v Kyotu a ve vesničce nedaleko města se konají dva známé festivaly.
Ten první se jmenuje Kyoto Jidai Matsuri a jedná se o velkolepé procesí k připomínce toho, že Kyoto bylo v minulosti hlavním městem. Délka průvodu má více jak 4 km, Průvod směřuje od císařského paláce k Heinan Shrine. Začíná se ve 12:00 a končí někdy kolem 17:00 hodiny. Pokud se Vám podaří dostat se na tento nebo nějaký podobný festival dostat a chcete udělat zajímavé fotky, doporučuji být na úplném začátku nebo ještě lépe před "startovní čarou" a proplétat se mezi jednotlivými lidmi. Výborný článek, který Vám přiblíží samotný festival (nebo i další slavené v Kyotu) naleznete zde.
Odpoledne se vydáváme na festival ohně do vesničky Kurama. Jedeme vlakem, je kolem 17 hodiny a průvodce radí aby návštěvnici jeli co nejdříve, nejlépe kolem 14 hodiny. Ač jedem asi 2. stanice, vlak (asi 2 vozy) je "beznadějně plný"... nebo alespoň to si myslíme. Do vozu se nějakým neznámým způsobem dostaneme a i v dalších následujících stanicích stále "přistupují" další cestující. Poprvé mám možnost vidět na vlastní oči (zatím jen na youtube) jak zaměstnanci drah doslova nacpávají vagon lidmi. Po několika zastávkách se seznamujeme s mladou japonkou, která, když jsme nastupovali, byla na druhé straně vozu :)
Samotný festival, který je jakýmsi průvodem kde skupinky dospělých ale i dětí s rodiči nesou malé i opravdu ohromné několikametrové pochoďně do shintoistické svatině. Jediným problémem je najít si místo. Jelikož se jedná o festival s velkou tradicí sejde se zde snad celé Kyoto, najít tedy místo ke stání alespoň na jedné noze, né nutně vlastní, může jít o výhru rovnající se 1. ceně ve sportce. My jsme se asi po hodině zběsilého pobýhání a hledání rozhodli k drzému vmáčknutí se do davu, kde již nebylo místo a jak jsme opět o něco později zjistili bylo ho tam volného pro dalších asi 30 lidí... Festival končí kolem půlnoci, ale slaví se až do ranních hodin. My jsme bohužel nuceni opustit festival kolem půl desáté, protože náš ryokan zavírá v jedenáct.
Cesta vlakem je opět zážitek. Mačkáme se v rohu vozu s další mladou japonkou, která doprovází svého dědečka... dědečka s velkým D, může mu být snad 150 let a je seschlý jako starý bambus. Po několika minutách jízdy se rozhodl, že si sedne na zem, tedy spíše na naše nohy. Jakmile se ponořil, okamžite se jeho místo, které zaujímal "nahoře" zaplnilo. Po několika omluvných pohledech a úsměvech jeho vnučky, mě napadlo, že mi děda připomíná Issuna - postavičku z japonské hry OKAMI na Playstation, takový malý japonský dědeček hříbeček. Říkam to Petě a k mému zděšení japonka okamžitě zareaguje, naštěstí smíchem :) .. její dědeček, skrčený pod námi, sedící na našich nohou jako mytologická postavička Issun.
Více info o festivalu v Kurama můžete najít zde (angl.)
Dnes máme v plánu projít si chrámy a zahrady na severu Kyota a navštívit Fushimi - Inari Taisha. Jedná se o komplex více jak 30.000 maličkých, malých i velkých svatyní, v kopcích na jih od Kyota. Nejzajímavější na celém komplexu jsou ale cesty (asi 4 km), ty jsou lemovány snad tisíci oranžových torii.
Cestou, na jednom "odpočívadle" potkáváme skupinku dětí na výletě. Strhla se bouře. Začali nás zuřive zdravit, smát se, obléhat a ...dotíkat... Jelikož japonci nemají příliš chlupů po těle, připadal jsem jim asi jako pavián, najedou mě totiž jeden malý nenechavec začal tahat za chlupy na ruce a ukazovat to ostatním. Po pár vteřinách jsem už byl oblepenej jako lízatko vosama a začali mě tahat za chupy na nohách. Neuvěřitelná zábava. Páreček singapurských turistů stojících vedle, měl smůlu, neměli chlupy, tak mohli jen fotit :) To nám ten den pěkně začal.
Odpoledne vyrážíme do zahrad a chrámů v severní části Kyota. Opět nezapomenutelný zážitěk. Nádherné architektonické skvosty a naprosto dokonalé zahrady. Jestli budu mít ještě někdy možnost se do Japonska vrátit, chci opět sem.
Ráno se vydáváme na krátkou prohlídku několika chrámů v centrálním Kyotu a odpoledne se přesunujeme do Osaky.
Nocleh máme zajištěný v hotelu Kinki, pár minut chůze od hlavního nádraží. Bohužel musím říct, že to bylo naše nejhorší ubytování. Nemyslím si, že to bylo samotným hotelem, ale měli jsme smůlu na pokoj. Nedala se pustit klimatizace, protože vzduch byl nasáván odněkud kde se snad muselo neustále kouřit, nebo byl filtr nacpanej cigaretama. Otevřít okno také nešlo neboť pod námi byl vývod z klimatizace z nějaké kuchyně a ač jsme bydleli v 6. patře asi 50 metrů od nás prakticky ve stejné úrovni mezi domy hučel provoz na silnici...
Na dnešní den připadl výlet do města Nara, které bylo v letech 710 - 794 hlavním městem Japonska a sídlem císaře. Díky velkému množství památek je Nara velkým turistickým lákadlem, kterému jsme rádi podlehli. Symbolem města se stali jelínci, kteří se volně pohybují mezi chrámy a svatyněmi a loudí jídlo (někdy až poměrně agresivně). Jelínci jsou totiž v šintoismu považováni za symbolické poslíčky bohů. Celodenní návštěvu opravdu ohromného komplexu končíme návštěvou chrámu Todai-Ji s 15 metrovou bronzovou sochou Budhy (prý největší na světě).
Večer jestě jdeme dělat shopping do Yodobashi Camera a pak už jen zpět do hučícího pokoje.
Bohužel nás zradilo počasí a prší. Vydáváme se tedy na jednu z mála osackých atrakcí Osaka Castle. V poledne jdeme na trochu luxusnější oběd s minimem řas a odpoledne opět shopping. Tentokrát to bude Ipod Touch pro Peťu, vzhledem k tomu, že byl všude vyprodaný zjišťujeme na netu adresu Apple store v Osace a narychlo vyrážíme do centra luxusní Osaky. Zítra opět měníme místo - odjiždíme do Hiroshimy.
Hiroshima nás přivítala plná slunce. Asi 400 km z Osaky udělal shinkansen za 1,5 hodiny. Přijíždíme dopoledne, necháváme tedy batohy na recepci hotelu a vyrážíme do ulic.
Míříme k A - Dome, ale cestou zjišťujeme, že právě probíhá v centru, v areálu hradu, Hiroshima Food Festival. Neodoláme a jdeme na věc. Všudě je záplava lidí a stánků se vším možným jedlým i méně jedlým. Zkoušíme nějakou zvláštní hmotu na špejli (něco jako vajíčka s mrkví), chuť opět nasládlá. Pak si dáváme extra velký masový špíz (fakt dobrej), dále krabičku smažených chobotniček a nakonec na to plácnéme pravou japonsko-italskou zmrzlinu :)
Teď už konečně můžeme vyrazit k A-dome a Peace Memorial Museum a parku. Těsně u A-Dome opět potkáváme skupinku dětí a následuje osvědčený scénář - děti mě obklopují, pohlcují, zuřivě se smějí, mávají a předvádějí se. Nikde ve světě jsem neviděl děti, které jsou tak bezprostřední jako v Japonsku. Jsou to jedny z mých nejhezčích vzpomínek. Pak už směřujeme k cíli naší cesty, k muzeu. Příštích několik hodin mě naplňuje smutkem i zlost, občas se mi derou i slzy do očí.
Večer se opět vydáváme na food festival, kde probíhá úchvatné divadelní představení pod širým nebem. Další nezapomenutelný zážitek.
Počasí nám opravdu přeje, vyrážíme tedy lodí na nedaleký ostrov Miyajima s "plovoucí" torii pařící k Itsukushima Shrine. Nezbytní jsou samozřejmě jelínci a srnky potulující se úplně všude.
Opět máme štěstí, uděláme pár fotek v okolí srine a v tom k nám přijiždí kočár tažený mužem. Sedí v něm budoucí manželé, dokonalá ukázka klasické japonské svatby, jsme přímo ve středu propadám panice, v jedné ruce foťák ve druhé přenosný playstation s kamerou, zkouším fotit i filmovat zároveň. Celé to bylo naprosto dokonalé, absolutní etiketa, jak ženich tak i nevěsta mají k sobě člověka, který jim pomáhá v dodržení správné etikety, např. i to v jakém sklonu a výši má držet nevěsta u pasu vějíř při chůzi.
Po lokální show míříme do kopců a navštěvujeme místní budhistický klášter Daisho-in se spoustou malých i velkých bran, rybníčků s kapry, soch i sošek, luceren, modlitebních mlýnků všech velikostí a turistů z čech. Odpoledne se vracíme zpět do Hiroshimy a jdeme na večeři a do nočních ulic.
Dnes nás čeká dlouhá cesta, vyrážíme do Takachiho v centrálním Kyushu. Jedeme shinkansenem do Kokury, pak přesedáme na zrychlený vlak do Nobeoky. Podle průvodce by měl z Nobeoky jezdit vláček soukromé spol. až do Takachiho, ale bohužel zjišťujeme, že trať byla zrušena už asi před 2-3 lety, kvůli hurykánu, který ji vážně poškodil. Vyrážíme tedy ne zrovna levným autobusem (1710 Y/os). Při vstupu do autobusu si vezmete lístek s pořadovým číslem zastávky a při výstupu platíte do kasičky u řidiče - cena je vidět na tabuli u řidiče.
Na nádraží v Takachiho nás zastavuje starší japonec, jehož angličtině nejsem schopen porozumět, vytasí se však s francouzštinou, které trochu rozumí Peťa. S údivem zjišťujeme, že se právě vrací z Prahy, kde byl na mezinárodní konferenci o deskové hře GO, která má v Japonsku dlouhou tradici (viz článek na wiki). Pomáhá nám lokalizovat ryokan Senju. Jedná se spíše o hotel s klasickým vybavením - spaní na futonu apod.
Odpoledne začínáme objevovat krásy přirody v Takachiho, ale ještě před tím nám zaťuká na dveře pokoje japonec, který se snaží mluvit anglicky a říct něco o Takachiho a hlavně to, že večer jsou v jednom z místních chrámů tance, které popisují některé z místních legend. Super atmosféra, kolem 100 lidí a řekl bych že i dost místních, dokonce nás z druhé strany místnosti zdravil náš "autobusový stařík". Všude samé konnichiwa a arigato gozaimas(u). Příjemný večer v japonské společnosti.
Po snídani, kterou mou evropský žaludek málem nerozdýchal (něco jako studený vajíčkový svitek, ruzné druhy ředkví nakládaných v těch nejšílenějších nálevech, tofu bez jakékoliv chuti, řasy a všudepřítomná řasová polévka, nějaká švestka ve slano-sladko-kyselém nálevu a rýže - ta jediná se dala jíst). Jdeme na recepci, jestli můžeme zaplatit za ubytování (včera jsme byli odmítnuti, že na to je prý času dost), ale recepční zavolal opět toho človíčka, který nám řekl o těch tancích. A tím začíná jeden z nejlepších dnů v Japonsku.
Jun, tak se jmenuje, je majitelem ryokanu a rád by nás po Takachiho trochu provedl a povozil. Nejdříve jedeme k jeskyni a shrine v horách, kde se podle legendy ukrývala bohyně Amaterasu, pak na nejvyšší ze tří mostů, které přetínaji soutěsku Takachiho a na vyhlídku v horách nad městem. Celou cestu zjišťujeme my co nejvíce o japoncích jun pak ze co nejvíce o nás.
Pak nás Jun odváží přímo k Takachiho soutězce a domlouváme se, že odpoledne uděláme ochutnávku saké :) Nechává nás tedy na opočívadle a vrací se zpět, kdežto my si jdeme užívat hlavní turistické atrakce, překrásné soutěsky v Takachiho. Za 1500 Y si půjčujeme na 30 minut loďku a užíváme si i pohled zespodu. Úchvatné.
Po návratu do ryokanu usínáme vyčerpáni zažitky. Když se probouzíme čeká nás hyper překvapení, Peťa si bere kalhoty, vykřikne a z postele vylítne rychlostí mistra kung-fu. Na odložených věcech totiž pochoduje asi 12 cm dlouhá stonožka, ne housenka ale stonožka... ještě teď se osypu když si na to vzpomenu... díky tomu že jsem sám v šoku, přesunuju stonožku na polštář a pak ji vyhazuji ven z okna na střechu ... no ve skutečnosti se stonožka poměrně rychle na polštář přesunula docela sama :)
Chvíli na to přijde Jun se saké - studeným a teplým (to je lepší) a vysvětluje nám rozdíly. Navečer jsme pozváni na věčeři ke kamarádovi, který ma vlastní klasickou jap. restauraci, kam jsem dosud němeli odvahu - díky jazykové bariéře - vejít. Vyrážíme na "véču" a Jun mě obdarovává asi 10 cm anime figurkou z Evangelion, o té jsme se dopoledne bavili... :)
Pak už to jde rychle - pijeme, rozličné japonské lektvary, ochutnáváme rozličná japonská krmě, prohlašujeme nebo spíše křičíme holt kuchaři "Kenchan...Kenchan". Večeři platí Jun, po krátké formální hádce :) Celé to završíme karaoke (ne tím jako u nás - společenským, ale jak je v Asii zvykem, hezký pokojíček se dvěma mikrofony, pořádnou TV a počítačem, který obsahuje snad tisíce skladeb (katalog je silnější než pražský telefonní seznam, kromě japonských skladeb, tam byla namátkou třeba i Abba, Metalica, Panthera, Queen.. no prostě cokoliv jste si vymysleli. Karaoke platíme my, po krátké formální hádce :) Alkohol mi leze zlehka do hlavy, dneska se bude dobře spát... :)
Konečně se nám podařilo zaplatit za ubytování a další snídani s díky a výmluvou na to, jak nás čeká dlouhá cesta odmítáme. Přichází smutné loučení s Junem (máme dojem, že dokonce uronil i slzu) a vyrážíme na dlouhou cestu do Beppu, což je pro nás prakticky jen přestupní stanice. Odpoledne se ubytováváme v malém minshuku nedaleko nádraží a jdem na obhlídku. Nic moc zajímavého, ač se jedná o velmi známé lázeňské město....pachinko tu ovšem jako všude mají taky. Asi by to chtělo více času abychom si tu našli něco hezkého, no, alespoň jsem smočil nohu v Pacifiku ;)
Velmi brzy ráno (v 6.00 hod) odjíždíme zpět do Tokya. Celou cestu snad 1300 km uděláme se dvěma přestupy (rapid do Hakaty a pak shinkansenem do Tokya s přestupem v Osace) za 7 hodin... V jednu hodinu přijíždíme do Tokya a snažíme se dostat do hotelu Edoya, kde jsem už strávili 5 dní, ale bohužel je hotel opět někde jinde, nebo se Tokyo celé zase nějak přesunulo a my totálně zakufrovali. Snad po hodině hledání máme štěstí a ubytováváme se.
Odpoledne a večer: Shopping Time + Sony building v Ginze (opět kufrujeme).
Shoping Day, hlavně Akahibara (anime figurky a elektronika) a Yokohama (tady jsme si našli zajímavé obchodní centrum, kde měli různé designové vychutnávky).
některé z figurek:
Návrat.... :-/ Odbavení i včetně Duty Free bez problému, seating kupodivu nezměněný. Pár turbulencí pro zpříjemnění letu a kolem 17 hodiny, po přestupu ve Vídni, dosedáme v PRG... Tep nám řádně zvedl celník, který chtěl vědět co vezeme a zda nemáme něco k proclení. Snažím se mlžit, že vezeme jenom hračky, nic víc. (figurek všech velikosti vezeme snad milion), Pravdou ale je, že kromě nich máme v batohu Ipod Touch, Ipod shuffle, A5 tablet Intuos a mega GUNDAM robota... Vše pod rengen... Nechápu proč si musí vybrat nás, baťůžkáře, a ne někoho jinýho... Zoufalství.... Nevím jestli to na nás bylo tak vidět, nebo mu nepřišlo nic tak divnýho, ale nechal nás být :)
Doma
ještě něco jsem si přivezl, ale to jsem zjistil asi za další dva dny: težkou chřipku a zápal plic, pravděpodobně dárek klimatizace z letadla :)
Tokyo Tower ( 1. vyhlídka ve výšce 150 m): 820 ¥/os . ( +600 ¥ na 2. výhlídku ve výšce 250 m)
1,5 l pití v potravinách: 250 - 350 ¥, 0,5 l: 150 - 200 ¥
jídlo v běžné restauraci: 500 - 1200 ¥/os
pohled: 150 - 200 ¥
známka do Evropy: 70 ¥
palačinka se zmrzlinou i s něčím jiným: 300 - 450 ¥
souhrná vstupenka v NIKKO: 1300 ¥/os
železná konvička 0,3l: 4500 ¥
pečivo cca. 150 g.: kolem 200 ¥
metro v Kyoto, 6 stanic: 280 ¥/os
vstup Kyoto - Nijo castle: 600 ¥/os
Nara - vstup Budha: 500 ¥/os
Hiroshima museum: 50 ¥/os
zahrady císařského paláce v Tokyu: 0 ¥
horská dráha v Yokohamě: 700 ¥/os
ipod Touch: 36500 ¥
minipenál Hello Kitty: 336 ¥
rýžové koláčky - balení koupené na letišti: 500-1000 ¥
taxi cca. 2,5 km: 840 ¥
vlak z Kyoto do Kurama (asi 35 min) 370 ¥/os
MHD v Kyoto: 220 ¥/os
sušenky pro jelínky v Nara: 150 ¥
bus Nobeoka -> Takachiho (asi 1,5 hod): 1710 ¥/os
Psycho Gundam MRX-009: 10.000 ¥
17.10.
jídlo v restauraci včetně nápojů: 1180 ¥
nápoje ze samoobsluhy a nějaké drobnosti (např. chipsy apod.) 600 ¥
18.10.
jídlo v restauraci - sushi, včetně nápojů: 2730 ¥
2x cosi na špejli: 400 ¥
nápoje ze samoobsluhy a další drobnosti: 700 ¥
2x palačinka: 900 ¥
19.10.
jídlo v restauraci včetně nápojů: 1120 ¥
pečivo: 350 ¥
nápoje ze samoobsluhy: 800 ¥
20.10.
2x palačinka: 850 ¥
1x jídlo v restauraci včentě nápojů: 1410 ¥
pivo ze samoobsluhy, malé saké, chipsy, green tea puding: 800 ¥
21.10.
2x bageta, nápoje v supermarketu: 1100 ¥
jídlo v restauraci: 2656 ¥
ovocná ledová tříšť: 400 ¥
pití 3x 0,5 l: 455 ¥
22.10.
oběd v restauraci + nápoje: 1400 ¥
pití v samoobsluze: 200 ¥
večerě v restauraci: 2060 ¥
pití + pečivo + čokoláda: 816 ¥
23.10.
oběd v restauraci: 1670 ¥
"dortíčky" 740 ¥
2x palačinky: 800 ¥
pečivo: 892 ¥
pití 1,5 l. + 0,5 l.:460 ¥
24.10.
pití a pečivo: 733 ¥
pití, čokoláda, bombony, maso na špejli - v supermarketu: 1536 ¥
večeře v italské restauraci: 1848 ¥
25.10.
oběd - 2 jídla + jarní závitky 1678 ¥
zmrzlina v Mc Donald: 240 ¥
pití + pečivo: 592 ¥
pizza v kornoutku: 390 ¥
26.10.
oběd - smažené mořské plody: 1004 ¥
pití + kynuté knedlíčky s kari naplní v supermarketu: 1427 ¥
27.10.
ochutnávky na Hiroshima Food Festival: 1750 ¥
pitív supermarketu: 350 ¥
večere v restauraci: 1210 ¥
pití, chipsy, čokoláda, pečivo, jogurt: 1081 ¥
28.10.
oběd v restauraci: 1210 ¥
pití, pečivo, hrušková čokoláda: 957 ¥
29.10.
pití 0,5 l: 147 ¥
večeře - nákup v supermarketu - bageta apod: 2500 ¥
30.10. (podle účtenek to vypadá že jsme nejedli... :)
pití + čokoláda: 357 ¥
banány, jogurt, nápoje atd.: 1225 ¥
snídaně v ceně ubytování, večeři platil Jun
31.10.
oběd v restauraci: 1500¥
2x kafe a zmrzlinové poháry: 1298 ¥
pití: 316 ¥
pečivo z "francouzské" pekárny: 420 ¥
1.11.
pití + bombony: 360 ¥
pití: 150 ¥
2x karí v restauraci: 1650 ¥
plačinka 390 ¥
pití: 230 ¥
2.11.
večeře i snídaně v hotelu - zdarma (resp. za 5 nocí strávených v hotelu Edoya byla večeře zdarma, snídaně byly v ceně ubytování)
pití, pečiva apod: cca 2000 ¥
Tokyo hotel EDOYA: hotel byl cca 15 minut chůze od Okachimachi a Akahibara station na Yamanote line (lze použít JRP), čistý, trochu tmavý, s internetem zdarma, personál moc příjemný
11.550 ¥ japanese small twin s koupelnou a se snídaní (naše nejlepší ubytování)
9.580 ¥ japanese economy double s koupelnou a se snídaní (o něco menší, ale pořád pěkné)
Kyoto ryokan Yuhara: cca 10 minut chůze od Kyoto station (JR), na klidném místě, čistý, jen společná koupelna a toalety, majitelka a syn moc milí, návrat na pokoj do 23:00
8400 ¥ pokoj pro dva v japonském stylu, toalety i koupelna společné
Osaka hotel Kinki: cca 5 minut od Osaka station (JR), internet zdarma, aspoň ten náš pokoj byl dost prosáklý cigaretovým kouřem, ale jinak to docela šlo
6.000 ¥ minipokoj ve western stylu s minikoupelnotoaletou (double room A)
Hiroshima hotel FLEX: cca 7 minut od Hiroshima station (JR) hned u řeky, moc krásný a příjemný hotýlek
7.350 ¥ western double room s koupelničkou
Takachiho ryokan Senju: cca 7 minut od autobusového nádraží, průměrný hotýlek s moc milým a přátelským majitelem
11.400 ¥ japanese twin room s koupelničkou a s japonskou snídaní
Beppu Minshuku Kokage: cca 5 minut od Beppu station (JR), před hotelem Kinki se v ubytování umístil na druhé nejspodnější příčce, ale i tady to bylo v pohodě
7.650 ¥ japanese double room s koupelnou
Náklady na vstupy: 13.740 ¥ (2 os.)
Jídlo a pítí: 57.039 ¥
Ubytování: 150.340 ¥
Dárky: 83.342 ¥
Ostatní (bus, taxi, soukromé vlaky a pod.): 14.290 ¥
Letenky: 13.500 Kč (za 2 os ;-) - standardní cena letenek všetně tax se pohybuje kolem 22.000 Kč/1 os. a výše.
Rail Passy: asi 20.000 Kč
Celkové náklady za necelé 3 týdny a 2 osoby: kolem 90.000.- Kč